Barcelona (Španělsko)

Přístavní město Barcelona, hlavní město Katalánska, je s téměř 1 800 000 obyvatel druhé největší město Španělska (po Madridu). Město bylo založeno iberskými kmeny, ovládnuto později Féničany a Kartáginci. Za Kartáginců bylo známo jako Barcino a později za Římanů, jejichž panství připomínají mnohé pozůstatky chrámových i veřejných staveb, bylo označováno Faventia Iulia Augusta Pia. Plnilo úlohu význačného přístavu i v době islámské invaze. Ve středověku, v souvislosti se sjednocením Katalánského hrabství s Aragonským královstvím se Barcelona stává nejvýznamnějším přístavem země i celého Středomoří. Koncem 19. století je střediskem katalánského nacionalistického hnutí. Důležitou roli sehrála Barcelona v době španělské občanské války, kdy do r. 1939 byla v rukou lidové fronty. Od r. 1977 je hlavním městem autonomního Katalánska. Na známém korzu La Ramblas je i nejzajímavější ze 40 barcelonských tržnic – secesní „La Boquería“, a také pověstná barcelonská opera „Gran Teatre del Liceu“. Pozornost si zaslouží také bývalá královská loděnice, jejích areál slouží v současnosti jako Námořní muzeum. Zato tu stále ještě kotví „Las Golondrinas“ (Vlaštovky) – dvouposchoďové výletní lodě, které od roku 1988 lákají k okružním plavbám po přístavu. Na přímořské promenádě se tyčí 60 m vysoký sloup s osmimetrovou bronzovou sochou Kryštofa Kolumba. Zvláštní půvab má stará gotická čtvrť Barrio Gótico, kde snad každý dům má svou uměleckou a historickou hodnotu. Vytváří vzácně ucelený soubor staveb s dominující a nepřehlédnutelnou katedrálou sv. Eulálie, která byla postavena ve 13. – 15. století na místě románské baziliky a je jedním z nejkrásnějších příkladů katalánské gotiky. jedno z nejmalebnějších míst Gotické čtvrti je Plaça del Rei (Náměstí krále) s Královským palácem, v němž kdysi dávno sídlila barcelonská hrabata, která přivedla Katalánsko k samostatnosti. Zachoval se z něj jen Velký královský palác s trůnním sálem a kaplí sv. Agáty, do nichž se nedostanete po polokruhovém schodišti, jak by člověk předpokládal, ale z přilehlého gotického paláce, který sem byl přenesen doslova kámen po kameni z úplně jiné ulice a v němž je dnes Muzeum historie města. Nad tím vším se tyčí šestipatrová strážní věž – Rozhledna krále Martina z 16. století, která je ovšem nepřístupná. Aby si člověk udělal představu o katalánské secesi, postačí procházka po nejelegantnější barcelonské třídě Passeig de Gracia, která začíná na náměstí Plaça Catalunya. Mezi jejími honosnými domy a paláci si nelze nevšimnout tří secesních skvostů z počátku 20. století, které tu stojí téměř vedle sebe a jsou ukázkou díla tří nejvýznamnějších představitelé tohoto slohu. Je to dům Batlló (č. 43) od Antoni Gaudího, dům Amatller (č. 41) od Josepa Puige i Cadafalcha a dům Lleó Morera (č. 35) od Lluíse Domenecha i Montanera. Kousek výše na protější straně ulice vzbuzuje pozornost další stavba Antoni Gaudího – dům Mila (lidově zvaný La piedra = kámen). V pohádkovém Guellově parku, který měl být původně jakýmsi zahradním městem a jehož návštěvu by turista neměl v žádném případě vynechat, je souznění Gaudího s přírodou snad ještě zřetelnější. Barcelona je dnes moderní velkoměsto, které je nejen nejvýznamnějším španělským přístavem a největším obchodním a průmyslovým centrem země (průmysl textilní, strojírenský a chemický), ale i město s nesmírnou tvůrčí energií a kulturním zázemím, které nabízí nespočet možností pro milovníky všech druhů umění.