Azorské ostrovy (Portugalsko)

Azorské souostroví vzdálené 1460 kilometrů od evropského pobřeží a 3750 kilometrů od břehů Severní Ameriky objevili v první polovině XV. století portugalští mořeplavci. Tvoří jej devět ostrovů rozdělených do třech skupin: východní (S. Miguel a Santa Maria), centrální (Terceira, Graciosa, S. Jorge, Pico a Faial) a západní (Corvo a Flores). Vedle mezinárodních letišť Santa Maria, Ponta Delgada a Angra existují mezi všemi ostrovy vnitrostátní letecké spoje. Safírově modrá a smaragdově zelená jezera, úrodné louky, sopečné kužely a krátery, zahrady plné hortenzií a azalek, kostely a panské domy ze šestnáctého století vezmou za srdce každého návštěvníka. Devítka ostrovů s poetickými jmény je opředena bájemi (někteří tvrdí, že to jsou zbytky bájné Atlantidy), nabízí návštěvníkům mírné klima po celý rok (mezi 14 °C a 22 °C) a klidné útočiště, v němž žije pouhých 250 000 tisíc obyvatel, pro něž "stres" a "znečištěné životní prostředí" jsou jen ošklivá slova v cizí řeči. Vedle mnoha rybářských a pasteveckých historek, které vyprávějí o kráse azorského souostroví, je i jedna, jejímiž protagonisty jsou turisté. Zatímco se manželský pár z ciziny potichu kochal krásou kráteru Caldeira das Sete Cidades, zatahal šestiletý syn otce za rukáv a zeptal se ho: „Tati, tady bydlí Bůh?"