Jelení Hora (Polsko)

Čtěte pozvánku na toulku jedním z nejstarších míst v půvabné kotlině, o němž si sebevědomí měšťané na svém radním domě napsali zbožnou lež, že je založil Boleslav Křivoústý roku 1108, ač se zřejmě jednalo o nedaleký hrad. Po pravdě řečeno - jako lidské sídlo městského charakteru na obchodní stezce z Lužice směrem na Svídnici a Vratislav vyrostlo asi teprve ve 13. století, To mu však nic neubírá na vážnosti. Vkročme tedy do historického centra přes širokou a rušnou třídu Podwale v prostoru, který kontroluje věž Bramy Zamkowé. Stavba je jeden ze zbytků městského opevnění. Ulicí Grodzkou se dostaneme do obdélníkového náměstí. Plac Ratuszowy neboli Rynek je klenotem města, které jako jediné v Dolním Slezsku se může pyšnit vzácným souborem barokních měšťanských domů s podsíněmi na všech čtyřech stranách. Dnešní stav je po náročné generální rekonstrukci v letech 1958 - 65. Uprostřed Rynku stojí budova radnice z let 1744 - 49 s kašnou a sochou mořského boha Neptuna s trojzubcem. K radnímu domu přiléhá komplex domů nazývaný Sedm bratří, v minulosti důležitý pro zásobování obyvatel potravinami (masné a chlebné krámy). Monumentální budova gotického farního kostela svatých Erazma a Pankráce s barokní věží tvoří siluetu města. Trojlodní bazilika má po požárech uvnitř barokní výzdobu, která dokumentuje ekonomickou sílu zdejších měšťanů, zbohatnuvších výrobou a obchodem se šlojíři - závoji z jemného plátna. Rušná městská promenáda s množstvím obchodů a pěší zónou pokračuje ulicí 1. máje kolem kostelíku Panny Marie barokního architekta K. Jentsche z roku 1737. Ten slouží dnes jako cerkev sv. Petra a Pavla místním pravoslavným, přesídlivším sem po roce 1945 z prostorů bývalé Haliče. Špičkovou jelenohorskou stavební památkou je ovšem chrám sv. Kříže, zvaný také garnizonní. Byl vybudován v létech 1709 - 18 místními protestanty jako "chrám milosti" (pol. Łaski) podle stockholmského vzoru (sv. Kateřina) švédským architektem Martinem Frantzem s nároky na kapacitu. Pojme víc jak čtyři tisícovky sedících osob, v přízemí i ve dvou řadách empor nad sebou. Vnitřní výzdoba je znamenitá. Fresky v kupoli a na klenbách s výjevy ze Starého a Nového zákona namalovali mistři A. Scheffler a F. Hoffmann (1729 - 51). Stavbu oltáře a varhan za ním financoval cele z vlastních zdrojů místní boháč Christian Mentzel. Na ústředním místě této mohutné stavby o půdorysu řeckého kříže stojí krásná pískovcová kazatelna. Prohlídku interiéru si nenechte ujít. Pro návrat od sv. Kříže zvolíme cestu Alejí Wojska Polského. Zde totiž, v budově divadla Cypriana Norwida, pracuje jelenohorská profesionální divadelní scéna a koncertuje místní Filharmonie im. Różyckiego. Byla postavena z výsledku sbírek obyvatel města v desetiletí secese roku 1904 dle plánů architekta A. Daehmela. Ale to nejlepší na konec... Po chůzi Alejí přijdeme na křižovatku s ulicí J. Matejki. Zde po ní odbočme trochu do kopečka pod Wzgórze Kościuszki, kde nás očekává jelenohorské muzeum, v budově dostavěné krátce před první světovou válkou. Bylo založeno z iniciativy Krkonošského spolku a jeho jméno se v souvislosti se změnami v poslání několikrát změnilo. Podstatnou část expozičních prostorů nyní zabírá stálá výstava uměleckého skla, která patří mezi nejzajímavější ve střední Evropě. Aspoň mi to potvrdili ostřílení cestovatelé z německy mluvících zemí, které jsem tu doprovázel. Ale i národopisná expozice s interiérem horské chalupy stojí za podívanou, o sezónních výstavách obrazů, grafiky i pohlednic z muzejních fondů nemluvě. Po návštěvě muzea je velmi snadné se vrátit ulicí J. Matejki na vnitřní okruh kolem historického centra, vzniklý odstraněním hradeb a příkopů. Odtud, kde začíná ulice Długa a kde stávala třetí městská brána, se dostaneme snadno opět na Rynek. Tady si před odjezdem domů neodpusťme někde v podsíni dobré občerstvení.