Maltské chrámy (Malta)

Maltské chrámy patří k nejstarším archeologickým památkám. Jde zřejmě o vůbec nejstarší architekturu, která se na Zemi dochovala, a snad i která kdy stála. O jejich tvůrcích toho pozitivně můžeme tvrdit velmi málo a většinou se jedná o hypotézy, které jsou, jak je pro historii typické, v protikladu k jiným hypotézám. Nejstarší zdejší dochované chrámy vznikly zhruba v 6. tisíciletí př. n. l. Stavěl je nejspíš národ, který na sklonku poslední doby ledové opustil vysychající pastviny, lesy a háje uprostřed Sahary (kde o poušti ještě nemohlo být ani řeči) a vydal se na dlouhou migrační pouť k severu. Během doby, kdy nejspíš žili na pobřeží Severní Afriky, se stali výtečnými mořeplavci a podnikali dlouhé plavby do západního Středomoří. Malta byla přirozeným mostem – jeden den plavby z Afriky, jeden den plavby k Sicílii, jeden kolem jejích břehů a čtvrtý den už byli zcela bezpečně v Itálii. Podél Italských břehů se pak plavili do Ligurie, kde se setkávali se svými kolegy, kteří pluli přes Gibraltarskou úžinu a kolem východního pobřeží Hispánie. Ale nebáli se ani plavby ke Korsice. Určitě byli dobrými obchodníky, protože pod jejich rukama putoval stavební kámen, sůl i mnohé jiné produkty. Malta pro ně byla kultovním místem. Dodnes tu stojí skoro třicet chrámových komplexů a mnoho menších památek ukrytých v terénu. Většina z nich je vybudována z místního materiálu, některé ale také z kamene dováženého stovky kilometrů po moři. Chrámy nejsou žádní drobečkové – Ggantija leží na půdorysu zhruba 44 x 34 metrů, Hagar Quim 35 x 27 a Tarxien dokonce 62 x 48m. Nedaleko komplexu Tarxien je podzemní chrám Hypogeum, který sloužil nejspíš jako posvátná hrobka velekněží ostrova. Za dobu provozu maltského posvátného komplexu se jich tu nahromadilo na sedmset. Zhruba ve 4. tisíciletí aktivita stavitelů chrámů kulminovala a vznikaly tu nejúžasnější stavby. V té době ale už megalitičtí stavitelé budovali žulové menhiry na Korsice a jejich potomci prošli napříč celou dnešní Francií až k Bretani, přes průliv a do Anglie a Skotska. Z té doby pocházejí také nejstarší kromlechy v Anglii (Stonehenge je určitě nejslavnější z nich) nebo „mohyla“ New Grange. Obrovské dolmeny stojí také v Katalánii a dokonce i v dnešním Německu, nemluvě o Skandinávii. A v době, kdy začala výstavba komplexu menhirových alejí v Carnacu, začala mizet sláva komplexu na Maltě. Duchovní těžiště megalitické civilizace bylo přestěhováno k morbihanským pláním (dnes jsou zatopeny mořem) a k dračím žilám v Locmariaquer. Chrámy na Maltě, byly v provozu někdy do 15. století před Kristem, ale jejich vliv slábl. Konečně nejspíš i vlivem rozpínající se moci fénických obchodníků, kteří tu po odchodu Tvůrců vybudovali své obchodní stanice. Budeme-li sledovat postup migrace megalitiků podle datování jejich památek, uvidíme zřetelnou cestu z jihu na sever. Tato hypotéza je ale často odmítána, protože nemuselo jít o migraci samotného etnika ale často „jen“ o předávání určitého kulturního dědictví. Nejspíš ovšem o kombinaci obojího. Jak u severských megalitů můžeme za tvůrce považovat hlavně domorodce ovlivněné věděním, módou a snad i několika cestujícími osobnostmi, megality hlavní skupiny jsou nejspíš dílem téže etnické skupiny lidí. Není konečně bez zajímavosti, že nobilita, která vytvořila Egyptskou civilizaci, tedy to, čím je typická, byla vedlejší větví stejného etnika. Pyramidy se v Egyptě začaly stavět v době, kdy vliv maltského chrámového okrsku kulminoval a stavba menhirových alejí v Carnacu byla v plném proudu. Konečně i jedno z nejvýznačnějších středisek Egypta nese stejné jméno – Karnak. Pohřební účel pyramid je v poslední době často zpochybňován, a proto se nabízí možnost, konfrontovat je se západními megality – není taková pyramida jen „přerostlým“ menhirem nebo dolmenem? Nebo kombinací obojího, stejně jako maltský chrám? Možná, že právě maltské chrámy, nejstarší ze všech, mohou být klíčem k odpovědím na takové otázky.